První článek aneb kdo vlastně jsem 

Dávno předtím, než jsem se stala mámou, jsem měla určité představy o rodičovství a mateřství  jako většina z nás. Často jsem je neváhala sdílet s ostatními, ať už rodiči či bezdětnými. Jedna pro mě dnes z nejvtipnějších domněnek byla, že se budu nudit a musím tudíž začít něco studovat, třeba další cizí jazyk. Jedno z prvních prozření, které mi mateřství přineslo, bylo " Neočekávej, neplánuj a neodsuzuj". Realita je zkrátka jiná než naše představy a dost nepředvídatelná! Přišla spousta témat, myšlenek a pocitů, o kterých se mi dřív ani nesnilo. Vždycky jsem manželovi říkala, že naše děti nebudu nikdy ládovat rohlíkem a sladkostma a že je chci vést ke sportu. Ale že budu po nocích číst články o očkování, barefoot, (ne)výchově, řešit rodičovské a partnerské neshody, bojovat se svojí vlastní únavou a rozladěností, to by mě vůbec nenapadlo. Přiznávám, že v jistou dobu mě to všechno tak trochu převálcovalo. Hltala jsem nové informace a snažila se dělat všechno bezchybně, ale výsledek byl většinou jiný, než jsem si představovala, a já z toho byla zklamaná. Teď se snažím brát věci tak jak jsou, nevyčítat si, co jsem udělala nebo neudělala, ze svých zaškobrtnutí se poučit. A je mi určitě líp, i když ideální stav to není. Ale myslím si, že je potřeba zažívat jak světlé tak i temné chvilky, aby se člověk někam posunul a vážil si pak  toho, co má. 

A o čem chci teda vlastně psát? Tak trochu o všem. O všem, co se mě jako ženy a mámy dotýká, co v každodenním životě řeším, co mi přináší klid a radost, i o tom, s čím se trápím. Dlouho jsem si říkala, že na to, abych psala blog, si musím vybrat jedno jediné téma, ale nedokázala jsem to, což jsem původně považovala za svoji neschopnost. Ale ona je to vlastně moje přirozenost, ta všestrannost a široký okruh zájmů, potřeba sdílet to všechno s ostatními. Jednak si nejlíp třídím myšlenky, když je můžu nahlas vyslovit, a na rodičovské kupodivu není dostatek příležitostí pro nerušené debaty :).  A potom věřím tomu, že existuje řada žen, které fungují na podobných principech jako já a připadají si někdy nepochopené, osamělé a příliš alternativní, jak okolí často říká. A mě vždycky potěší a uklidní vědomí toho, že nejsem jediná poblázněná rybka, co si plave proti proudu :).  

Ráda si prohlížím dechberoucí fotky zdravého a chutného jídla, ale sama je dělat neumím a ani se to vlastně nechci učit. Vaření a pečení bylo vždycky mým koníčkem, zdravá strava a životní styl jakbysmet. Prošla jsem dlouhou cestou, nasávala množství informací, zkoušela různé výživové styly, až jsem zakotvila někde na pomezí. Netvrdím, že je to konečná, ale momentálně mi to vyhovuje a už nemám potřebu se striktně škatulkovat jako před lety. Takže se budu dělit o zkušenosti a tipy ohledně zdravého jídla a nějaké fofr recepty, protože od té doby, co mám dítě, se snažím čas v kuchyni minimalizovat , přestože to tak mnohdy nevypadá :). Dalším velkým tématem je výchova, práce na sobě samé a snaha o zachování duševního zdraví celé naší domácnosti :). Potom je to třeba snaha o ohleduplný a udržitelný způsob života, návrat k osvědčeným moudrům našich předků s propojením do 21.století, péče o zdraví a krásu bez hromady chemie, snaha o zodpovědný a vědomý život.  K tomu ráda trávím večery háčkováním, čtením,  čistím si hlavu i cvičením  a jógou.  

PS: Není mi vlastní psát příliš spisovně, i když pro začátek jsem se celkem držela :)